Některá infekční onemocnění psů

Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganizmy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa), schopné pronikat do organizmu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.

Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.

Každé infekční onemocnění má svoji inkubační dobu. Inkubační doba je časový úsek, který uplyne od okamžiku vniknutí patogenního činitele do organizmu až do okamžiku, kdy se objeví první příznaky onemocnění. Inkubační doba je u různých onemocnění různě dlouhá.

Způsoby zavlečení infekčního onemocnění do stavu služebních psů jsou různé. Může k němu dojít zejména při kontaktu služebních psů s nakaženými zvířaty, při přechodném ustájení v cizím a po zdravotní stránce neznámém prostředí, popř. ustájení nově přivedeného nakaženého psa v prostoru ustájení služebních psů, dále prostřednictvím infikovaných předmětů, krmiv, osob, hmyzu, případně dalšími způsoby.

Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který psa odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.

Jak by měl majitel připravit psa k operaci

Pokud majitel neřeší náhlý úraz svého psa nebo atak nemoci, bývá k operačnímu zákroku objednán. Pak má zpravidla dost času na to, aby psa zodpovědně připravil.

Základním požadavkem pro minimalizaci rizik je prázdný žaludek. Trávení nejenže zatěžuje oběhový systém, ale navíc mohou některá anestetika vyvolat zvracení s nebezpečím vdechnutí obsahu žaludku do plic.Minimální dobou hladovky je 12 hodin, maximální 48, ideální pak 24 hodin. Hladovkou se rozumí absolutní zákaz veškeré potravy, tedy i těch nejmenších pamlsků.

V případě zvířat volně se pohybujících např. po zahradě je třeba zajistit, aby nemohli skutečně nic pozřít. Proto je buď uzavřeme do kotce, nebo nasadíme košík. Pokud jdeme psa venčit, pak jen na vodítku.

Asi 2 až 6 hodin před zákrokem je potřeba odebrat i vodu, aby zvíře nepilo. Řídíme se doporučením veterináře, který zohlední i stáří zvířete, jeho zdravotní stav i venkovní teplotu.

Pokud se chovateli nepodařilo zajistit cokoli z těchto podmínek, je třeba na to veterináře upozornit.

K provedení preventivního zákroku by měl být pacient zdravý, k provedení léčebného zákroku pak ve stavu co nejlepším. Pokud veterinář neřeší akutní případ, operační zákrok zpravidla odloží vždy v případě podezření na nemoc. V zájmu chovatele i jeho zvířete je minimalizovat pooperační komplikace a informovat lékaře o všech změnách od posledního vyšetření i o odlišnostech v chování a projevech psa, jako je např. apatie, nechutenství, průjem, zvracení nebo říje u fen. Na základě těchto informací nebo případného dodatečného vyšetření veterinář vyhodnotí, zda je možné daný zákrok provést bez omezení ve stanoveném termínu.

V den před operací a samozřejmě i v den samotného zákroku je třeba se vyhýbat nadměrné fyzické námaze. Pokud to zdravotní stav psa dovolí, je možné s ním několikrát vyjít na krátké klidné procházky. To je důležité pro důkladné a neomezené močení a kálení. Pokud pes není schopen vyjít na procházku, je třeba mu vyprázdnění umožnit vytvořením vhodných podmínek doma. Vyprázdněná střeva a močový měchýř usnadňují veterináři provedení zákroku a snižuje se i riziko pomočení a pokálení při buzení z narkózy.

Psa má k veterináři vždy doprovázet člověk, který je psovi dobře znám. Návštěvy u lékaře bývají pro mnoho psů stresující a není třeba jejich stres dále zvyšovat závislostí na někom, kdo nemá psovu důvěru. Pokud nepřivádí psa k zákroku sám majitel, musí být ten, kdo jej zastupuje, dobře informován o aktuálním stavu zvířete, aby byl schopen zodpovědět všechny doplňující otázky vyšetřujícího lékaře.

Péče o psa po operaci

Po skončení operace je pes určitou dobu ponechán ve vyhřívaném pooperačním boxu, kde se pod pravidelnou kontrolou personálu probírá z narkózy. Většinou mu bývá v té době ještě podávána infuse a případné další léky. Pacient bývá majiteli vydán zhruba dvě až pět hodin po operaci, kdy už je v bdělém stavu, nevyžaduje odbornou péči a je vyloučena většina z možných postoperačních rizik.

Majitel je při předávání informován o průběhu operace, o vhodné pooperační péči, možných komplikacích a případně i o kontaktech na pracoviště s nonstop provozem. Přestože je péče o pacienta vždy úměrná náročnosti provedené operace, vždy platí určité všeobecné podmínky.

Nejvhodnějším způsobem transportu psa po narkóze domů je autem, v případě malých plemen v tašce. Pes musí mít krk natažený a dýchací cesty uvolněné, proto je třeba kontrolovat, aby se přes čenich zvířete nedostala například přikrývka. Velká plemena se přemisťují pomocí deky nesené za rohy dvěma lidmi, menší v náručí majitele hřbetem k majiteli, s hlavou mírně spadající přes předloktí. Pes musí být při převozu chráněn před prochladnutím teplou dekou.

Ještě několik hodin po provedeném chirurgickém zákroku s celkovou anestezií jsou tlumeny normální funkce organismu a zvířata projevují nadměrnou citlivost na vnější podněty - hluk, chlad, dotek - a provádějí nekontrolované pohyby. Po návratu domů musí být pes uložen do tepla na měkkou podložku, nejlépe na podlaze, protože z vyšších míst jako pohovka nebo křeslo může pes důsledkem špatné koordinace snadno spadnout a poranit se, případně si znovu otevřít operační ránu. Z nejbližšího okolí je třeba odstranit všechny potenciálně nebezpečné předměty a zabránit také přístupu ke schodišti. Protože se zvíře může ještě pomočit či pozvracet, je vhodné adekvátně vybavit jak podložku, tak i její nejbližší okolí. Vybrané místo by mělo být stranou největšího ruchu v domácnosti a zároveň dostatečně na očích, aby mohl být pacient pravidelně kontrolován.

Protože proces trávení znamená v bezprostředním pooperačním období určité zatížení pro organismus, je třeba se mu vyhnout. Jestliže neurčí lékař jinak, v den operace se nepodává žádná strava. I tak může pes následkem podaných anestetik nebo pro dočasnou poruchu polykacího reflexu dvakrát až třikrát zvracet a zpravidla také několik dní nejíst, přičemž za nenormální stav se považuje až odmítání jídla delší než dva dny po operaci. Pokud pes naopak o potravu projevuje aktivní zájem, může dostat několik dětských piškotů. Pacienti po zákrocích na střevech či žaludku nesmějí dostat jídlo v den operace vůbec, většinou dokonce ani vodu. Není třeba se obávat, že nezbytná hladovka psovi ublíží. V dalších dnech je třeba striktně dodržovat doporučení lékaře.

V případě ostatních zákroků má mít pes připravenou misku s malým množstvím vody nebo čaje. Tekutiny se podávají zpočátku po malých dávkách a pes musí být kontrolován, zda je vůbec schopen se napít a zda pití nevyvolává nějaké obtíže (např. zvracení). U zvířat, která dlouho hladověla nebo jsou nadměrně vyčerpaná, se může čaj osladit hroznovým cukrem (Glukopurem) nebo medem.

Jestliže se pes třese zimou - zejména pokud došlo ke ztrátě krve - je třeba psa zahřát buď přikrývkou nebo obložením termolahvemi. Stačí však i láhve od limonád z umělé hmoty, které se naplní teplou vodou. Laicky lze také kontrolovat některé vitální funkce: pravidelnost a hloubku dýchání, barvu sliznic (která má být růžová, pokud není jinak pigmentována) a měřit tělesnou teplotu (u psa je normální v rozmezí 37,5 až 39°C). Spící zvíře lze otestovat vytahováním jazyka z tlamy, aby mu nezapadl: jakmile se začne pes o jazyk přetahovat, je vše v pořádku, protože si jazyk sám podvědomě kontroluje a nehrozí zadušení.

Pes doma zpravidla vlivem doznívání narkózy a psychické i fyzické zátěže rychle usíná. Na rozdíl od narkotického spánku však reaguje na zavolání nebo na pohlazení. Pokud nejsou patrné reakce ani na nepříjemné stimuly, raději věc konzultujeme s veterinářem.

Někdy ponechá operatér v těle psa do druhého dne zavedenou intravenózní kanylu, aby byl v případě pooperačních komplikací možný rychlý přístup k žíle. Kanyly zvířeti nijak neškodí a dokonce je neohrozí ani v případě, kdy si ji pes sám odstraní. Aby si pes nestrhl obvaz nebo stehy, používá se speciální límec, který psovi znemožní přístup k ráně.

Další dny

První den po operaci následuje zpravidla pooperační kontrola. Veterinář prohlédne operační ránu a posoudí celkový stav zvířete, odstraní kanylu a informuje majitele o dalším postupu. Naopak od chovatele se očekávají informace o tom, zda pes močil a kálel (stolice se však může kvůli hladovce a zpomalené činnosti střev objevit až za několik dní), jestli došlo ke zvracení, zda má chuť k jídlu, ke hře apod.

Pokud se psův zdravotní stav nelepší nebo dokonce zhoršuje, lze i mimo dojednané termíny kontrol telefonicky konzultovat jeho stav s veterinářem. Závažnější odchylky vyžadují převoz buď na pracoviště, kde byl zákrok prováděn, nebo na nejbližší veterinární pracoviště s nepřetržitým provozem.

Jestliže pes nereagoval zvracením na menší dávky tekutin ani piškotů, postupně se přechází z dietního na běžný stravovací režim.

První dva dny po operačním zákroku je doporučováno jen krátkodobé vycházení na nezbytné vyvenčení, je třeba omezit domácí hry s ostatními zvířaty a s dětmi. Další dny je třeba mít psa na vycházkách stále pod dozorem a na vodítku, aby nedocházelo ke zvýšené námaze a prudkým pohybům a pooperační rána se dobře hojila. Někdy je po chirurgickém zákroku nutné užívání antibiotik nebo utišujících a protizánětlivých léků. Doporučení veterináře, týkající se dávkování, doby užívání, způsobu podávání apod. musejí být přísně dodržována.

Každý zákrok je nutně spojený se stresem a s více nebo méně silnou bolestí u pacienta. Veterinář má však dnes k dispozici prostředky dovolující účinně omezit tyto nepříznivé faktory. Jejich odborné použití zaručuje rychlou a bezbolestnou rekonvalescenci pacienta po provedené operaci.